Objekt je typickou kvalitní produkcí stavebního řešení bydlení střední sociální skupiny obyvatel v polovině 20.století. I přes spíše menší plošné a ekonomické ukazatele bylo kvalitním urbanistickým konceptem a měřítkem zástavby dosaženo hodnotného účinku, který je patrný dodnes. Dosavadní stavební úpravy objektu byly spíše minimální a udržovacího charakteru, nově byla opravena střecha. Stávající omítnutá fasáda je členěna plastickými prvky a okenními otvory. Střecha je členitá mansardová.

Představou klienta bylo modernizovat dům tak, aby mohl složit pro dvougenerační bydlení za předpokladu vytvoření dobré provozní a uživatelské úrovně. Cílem zpracovatele bylo zachovat vnější charakter domu. Hlavní obytné prostory zůstávají orientovány z části do zahrady, což zajišťuje soukromí a částečné odclonění od komunikace při využití jižního ale i západního a východního oslunění.

Nově budou protažena stávající okna v části přízemí v návaznosti na terasu (tzv. francouzská okna).

Barevné řešení předpokládá použití hnědého plechu na veškeré klempířské prvky. Fasáda bude nově provedena v základní profilaci říms a dalších plastických prvků v odstínu střední okrové.

V rámci celkového řešení dojde k drobným úpravám terénu a k zahradním úpravám prostoru v návaznosti na terasu a související vyrovnávací schody.
Vnitřní prostor domu i základní provozní schéma předurčuje princip využití s možností dvou samostatných obytných jednotek dvougeneračního domu. Obě bytové jednotky mají společné technické a provozní zázemí, situované v suterénu domu (kotel, sklad). Přízemí je v závislosti na funkci jednotlivých místností či prostoru doplněno o zahradní terasu. Podstatnou vlastností nového obytného prostoru v 2. NP a podkroví je uvolněnost a flexibilita jeho využití, které jsou determinovány stávající konstrukcí krovu, která vyvolává možnost výškového členění jednotlivých prostorů v podkrovní části. Charakteristickým prvkem prostorů, promítajících se do fasády, jsou stávající vikýře.