Stávající vesnické stavení se nachází na okraji obce Líšnice, Praha — západ. Záměrem je přestavět stávající stodolu na rodinné bydlení. Z důvodů špatného technického stavu stávajících konstrukcí byl zvolen postup prvotního zbourání současné stavby a následné znovuvybudování nové stavby ve stejné poloze se zachováním charakteristického vzhledu stodoly. Bydlení bude sloužit čtyřčlenné rodině. Požadavkem je propojení obytné části se zahradou v přízemí. Za tímto účelem bude nutné terén vyhloubit a vytvořit svahování z horní zahrady na úroveň přízemí domu.

Vývoj návrhu přestavby stodoly

Přáním investora bylo vybudovat nové rodinné bydlení na pozemku vesnického domu, který je dlouhodobým rodinným majetkem. První úvahy směřovaly k myšlence postavit novou dřevostavbu v jiné části pozemku. Při obhlídce místa však vznikla idea vybudovat nové bydlení ve stávající stodole, která nabízí zajímavý potenciál pro nové využití prostoru s jedinečnou atmosférou.
Základními faktory, které vstupují do návrhu jsou orientace ke světovým stranám, rozdílné výškové poměry vstupní (uliční) úrovně a zahrady a omezení daná konstrukčním uspořádáním stodoly. Prvotní návrhy se snaží vypořádat s daným prostorem dvojím způsobem. První volí obrácený způsob uspořádání podlaží, kdy ve vstupním přízemí je umístěna klidová část domu s ložnicemi a v patře je obytná část, která je propojena přímo se zahradou. Druhý přístup volí tradiční uspořádání s obytnou částí v přízemí, která je propojena s malou předzahrádkou na jižní straně domu, která dále stoupá do celé zahrady.
Každá z těchto variant obsahuje určité kompromisy, které společně s dalšími faktory, jako je technický stav stodoly a technická omezení z takovéto přestavby vyplývající (chybějící základy, pravděpodobná potřeba provedení nové konstrukce krovu, obtížné zateplování a hydroizolace stavby apod.), vedly k rozhodnutí stávající stodolu zbourat a na jejím místě postavit stavbu novou, která bude respektovat jedinečný ráz tohoto vesnického stavení.

Hmotové řešení

Základní hmota stávající stodoly je zachována, pouze ze severní strany je hmota nového domu protažena o cca 2 m na úroveň půdorysného zalomení v uliční fasádě. Střecha domu je sedlová. Fasáda domu je členěna reminiscencí na velká stodolová vrata. Na uliční fasádě je toto členění tvořeno dřevěným obkladem, směrem do zahrady je velké prosklení možné uzavřít posuvnou dřevěnou stěnou.

Dispoziční řešení

Vstup do domu se nachází v místech současného vstupu do stodoly. Ze zádveří je přístupná technická místnost, která je průchozí do kuchyně. Dále vstupujeme do velkorysé centrální části domu, která je otevřena do krovu a schodištěm je propojena s galerií v patře. V přízemí této centrální části domu se nachází jídelna, která odjakživa tvoří ústřední bod života rodiny a společenství přátel. Prostor je zpříjemněn krbem, který zároveň opticky odděluje vstupní část. Stěna do zahrady je velkoryse prosklená a pouští do hloubky prostoru sluneční světlo a propojuje interiér s venkovní terasou a zahradou. Po stranách centrálního prostoru je ve velké nice umístěna kuchyň a na druhé straně obývací pokoj. Tyto prostory jsou nenásilně oddělené od hlavního prostoru a zároveň umožňují vzájemnou komunikaci obyvatel domu. V přízemí je také k dispozici sociální zázemí se sprchou. Za schody do patra je dále umístěna pracovna, která může sloužit také jako pokoj pro hosta.
Galerie v patře rozšiřuje možnosti pobývání v domě, je zde možné umístit knihovnu s posezením, děti si zde mohou hrát apod. Z galerie jsou přístupné dva dětské pokoje, ložnice a koupelna.

Materiálové řešení

Založení domu je uvažováno na betonové desce, případně na pasech. Nosná konstrukce domu je dřevěná rámová nebo skeletová. Zvažovány jsou dvě varianty. První varianta počítá s konstrukcí klasické rámové (sloupkové) dřevostavby s tepelnou izolací z min. vlny nebo dřevovláknitou izolací a difusně otevřenou skladbou pláště.
Druhá varianta počítá s nosným dřevěným skeletem z lepených trámů a výplní ze slaměných balíků. Vnitřní omítky by v tomto případě byly hliněné. Příčky by bylo možné pro zlepšení akumulace tepla zhotovit z hliněných nepálených cihel. Vnější omítky mohou být polymerové hliněné nebo vápenné. Omítky jsou zhotoveny ručně s plochými reliéfy na fasádě do ulice. Sokl je antracitově černý a reliéfy jsou probarveny do omítky žluto oranžovým odstínem (německý zlatý okr).
Krytina je tvořena keramickými drážkovanými taškami černé břidlicové barvy.