Ergo atelier

V roce 1989 byly pod vede­ním sta­rostky Cathe­rine Traum­bert při­pra­veny plány dlou­ho­dobé pře­stavby města Štrasburk, jejichž pri­o­ri­tami se stal pří­jemný pobyt ve městě, cyk­lis­tická a hro­madná doprava a sní­žení dopravy automobilové.

Tra­diční měst­ský model plnil zejména tři funkce – náměstí a ulice byly místy shro­maž­ďo­vání, obchodu a dopravy. Lidé tu pěs­to­vali kon­takty, vymě­ňo­vali si infor­mace, ode­hrá­vali se zde důle­žité udá­losti veřej­ného života, jako třeba slav­nosti či veřejné tresty. Ulice a náměstí slou­žila k nabí­zení slu­žeb a zboží, zajiš­ťo­vala pří­stup, pře­pravu lidí i roz­voz zboží. Ve sta­rých měs­tech exis­to­vala mezi těmito funk­cemi rov­no­váha, vět­šina dopravy se usku­teč­ňo­vala pěšky, během jedné pro­cházky se lidé mohli setká­vat, mlu­vit spolu, obcho­do­vat – a to v témže pro­storu. Tuto rov­no­váhu vystří­dal kon­flikt, způ­so­bený pře­de­vším pře­vlád­nu­tím auto­mo­bi­lové dopravy, která začala ztě­žo­vat plnění obou zby­lých funkcí, setká­vání a trhu.