Štrasburk, hlavní město provincie Alsasko, byl původně hraničním městem římského impéria, dnes zde sídlí Evropský parlament, Soudní dvůr pro lidská práva a řada jiných mezinárodních organizací. Historické jádro reprezentuje charakteristický středověký model města s úzkými, křivolakými ulicemi, cennými historickými památkami a mnoha zachovalými starými domy z hrázděného zdiva. Historické jádro města má však také část novodobou, vystavěnou na místech starších staveb zničených při bombardování za druhé světové války.

Staré městské jádro leží mezi řekou Ill a širokým příkopem pevnosti Fossé de Faux a má rozlohu 1 x 1,5 km. Kolem historického jádra jsou novější městské čtvrti z různých období, tady se také nalézá železniční stanice s velkým náměstím Place de la Gare. Značná část lidí bydlí v centru, střed města patří od roku 1988 k chráněným památkám UNESCO. Dramatická změna veřejných prostorů a městské dopravy začala kolem roku 1990, protože dopravní situace byla stále chaotičtější a křivolaké uličky nebyly s to zvládnout tak velký dopravní nápor, znečištění vzduchu poškozovalo stavební památky a střed města se stal neatraktivním.

Dlouhodobé plány pro přestavbu města

V roce 1989 byly pod vedením starostky Catherine Traumbert připraveny plány dlouhodobé přestavby města, jejichž prioritami se stal příjemný pobyt ve městě, cyklistická a hromadná doprava a snížení dopravy automobilové.

Plán zahrnoval tři etapy:

1. zřízení silničního okruhu, který byl otevřen v roce 1992;
2. uzavření středu města pro větší část projíždějící dopravy;
3. výstavba nového dopravního systému, konkrétně 12,6 km dlouhé tramvajové linky A, která byla uvedena do provozu roku 1994.

Tramvajová linka A má severo-jižní směr, 22 zastávek a stala se příležitostí k úpravě veškerých náměstí a ulic. Některé ulice byly pro automobilovou dopravu uzavřeny zcela a byly tak vyhrazeny jen tramvaji a chodcům. Zároveň se upravily dlažby na celou šířku ulice.

V ostatních ulicích se realizovala vedle chodců, cyklistů a tramvají pomalá automobilová doprava. Na předměstích jsou tramvaje vedeny po samostatných trasách.

Na mnoha místech města se objevil nový městský mobiliář a květinová výzdoba. Lineární koncepce městského prostoru umožnila zřízení parků a vysázení stromů na okrajích města. Hlavní odpovědnost za realizaci zeleného programu měl krajinář Alfred Peter.

Moderní tramvaji jako dopravnímu prostředku konkurovaly autobusové systémy a systémy metra bez řidiče, volba však nakonec padla na dopravu tramvajovou. Vozy mají velká okna a jsou koncipovány tak, aby okolí ubíhalo v úrovni očí, což umožňuje dobrý výhled ven a pohled dovnitř. Plošina je nízká a umožňuje tak snadný nástup i výstup všem cestujícím.

V roce 2000 byla zprovozněna východo-západní linka B o délce 12,2 km a plánovány jsou další linky o celkové délce 35 km. Dále se zřídily cyklistické trasy a lidem bylo povoleno vzít si kolo do vlaku a do tramvaje. Zároveň se upravil systém parkování ve středu města, byla zřízena tři záchytná parkoviště s 1 700 parkovacími místy podél trasy linky A, další čtyři parkoviště podél trasy linky B a zrušeno 1 000 parkovacích míst ve vnitřním městě.

Štrasburk cílevědomě realizuje koncept úpravy městského prostoru. Prioritou je pěší doprava, materiál, barva a městský mobiliář se v různých částech města opakují. Velmi pečlivě byla upravena místa podél tramvajových linek (především Place Kléber, Place l´Homme de Fer, Place de la Gare).

Pou­žitá lite­ra­tura: Gehl, J., Gem­zøe, L.: Nové měst­ské pro­story

Vyzděno je obvodové zdivo v patře a připravuje se betonáž ztužujícího věnce. Osazeny jsou stropní trámy, které se v obytných prostorech stanou součástí interiéru.

Stávající zástavba v mnoha obcích i ve volné krajině v sobě skrývá velký potenciál. Zvláště na venkově najdeme mnoho objektů, které spolu se změnami ve společnosti ztratily svoji původní funkci a dnes jsou nevyužité a pomalu chátrají. Zajímavou skupinu objektů z hlediska nového využití představují hospodářské objekty bývalých dvorů, statků a drobných usedlostí. Často jsou nabízeny za nižší cenu, než je jejich skutečná hodnota. Citlivá rekonstrukce pod vedením zkušeného architekta však může těmto chátrajícím objektům dát nový život a přispět tak k obnově venkova.

Výhodou těchto objektů je jejich zpravidla volný půdorys, který umožňuje libovolné dispoziční řešení vycházející z potřeb klienta. Už samotný fakt, že se jedná o zastavěnou plochu, znamená úsporu času v legislativním procesu, přítomnost technické infrastruktury pak zjednodušení při napojování objektu na inženýrské sítě. Blízkost centra obce, kde bývají soustředěny objekty občanské vybavenosti, s sebou přináší další přednosti v lepší dostupnosti, atraktivitě apod.

Problémy při rekonstrukci jsou většinou spojeny s použitím nekvalitního materiálu pro původní stavbu nebo se skutečností dlouhodobého chátrání budovy. Setkáváme se s mělkými nebo úplně chybějícími základy, nedostatečnou únosností dřevěných prvků krovu a střechy. Většinou chybí hydroizolace a objekt je potřeba dodatečně zateplit. Tyto technické problémy bývají často řešitelné nebo je lze důvtipným řešením obejít. Využití starých konstrukcí však dodá domu ojedinělou atmosféru, kterou jinými způsoby nelze dosáhnout. V nejhorším případě je nutné nevyhovující konstrukce nahradit novými. V tomto případě přicházíme o část dědictví, ale zůstává nám jedinečnost a nezaměnitelnost daného místa.

Pokud přemýšlíme o trvalém bydlení ve venkovském prostoru a nechceme se spokojit s katalogovým domem situovaným na okraji obce, můžeme se poohlédnout po objektech bývalých hospodářských stavení. Skýtají zajímavé možnosti z hlediska nového využití nejen pro bydlení či podnikání. Těšit nás může i fakt, že jsme přestavbou nevyužitého objektu “ušetřili” kousek území a přispěli tak k zachování české venkovské krajiny pro další generace.

Článek společně sestavili Tibor Csukás a Petr Tomíček.

Tradiční městský model plnil zejména tři funkce – náměstí a ulice byly místy shromažďování, obchodu a dopravy. Lidé tu pěstovali kontakty, vyměňovali si informace, odehrávali se zde důležité události veřejného života, jako třeba slavnosti či veřejné tresty. Ulice a náměstí sloužila k nabízení služeb a zboží, zajišťovala přístup, přepravu lidí i rozvoz zboží. Ve starých městech existovala mezi těmito funkcemi rovnováha, většina dopravy se uskutečňovala pěšky, během jedné procházky se lidé mohli setkávat, mluvit spolu, obchodovat – a to v témže prostoru. Tuto rovnováhu vystřídal konflikt, způsobený především převládnutím automobilové dopravy, která začala ztěžovat plnění obou zbylých funkcí, setkávání a trhu. Trh mizí z veřejného prostranství a odehrává se v uzavřeném soukromém prostoru. Navíc se s rozvojem informačních technologií mění způsob získávání informací a komunikace a tím i způsob setkávání lidí. I přes tyto radikální změny neztratilo město svou atraktivitu a má co nabídnout. V dnešní době můžeme rozlišit čtyři základní typy situací ve městech:

1. tradiční město

S tímto typem měst se setkáváme na mnoha místech především v Evropě. Základní městské funkce jsou zde stále ještě v rovnováze, veřejné prostory zůstaly místem setkávání lidí, tržiště a dopravní cestou.

2. město ovládané auty

Jedna z funkcí, doprava, si vydobyla dominantní postavení na úkor funkcí ostatních. Automobilová doprava a místa k parkování ovládla prostor města. To s sebou přineslo problémy s životním prostředím a zánik převážné většiny sociálních a rekreačních aktivit. Lidé sem chodí jen z nutnosti.

3. „opuštěné město“

Tam, kde se automobilová doprava rozvíjela déle, aniž by se podnikali kroky k jejímu omezení, veřejná prostranství a veřejný život vymizely. Pěší doprava je prakticky znemožněna kvůli velkým vzdálenostem, chodníky se ani nebudují. Mluvíme o tzv. drive-in kultuře, ve které je vše dosažitelné autem. Obchod se stěhuje buď do nákupních center na periferii nebo dovnitř do vnitrobloků, které jsou často pospojovány systémy zastřešených můstků pro pěší v úrovni vyšších pater („skywalks“), nebo do podzemí na úroveň stanic podzemní dráhy. Vždy se však jedná o privátní zóny, jejichž provoz je řízen majitelem a které znemožňují demokratický městský život.

4. obnovené město

Mnoho měst se pokouší o zatraktivnění života v městském prostoru a pracují na nové rovnováze základních funkcí. Původním mottem bylo dostat lidi do obchodů, ale postupně získávala na důležitosti myšlenka využívání městského prostoru jako prostoru sociálního a rekreačního. Rozšiřují se chodníky, vznikají pěší zóny, automobilová doprava je vytlačována.

Nový městský prostor – prostor pro veřejný život

Vzhledem k novým způsobům komunikace, jako jsou mobilní telefony, internet apod., se stále větší část každodenního lidského života odehrává v soukromé sféře. Proto by se nový městský prostor měl stát jakousi protiváhou k tolikeré nepřímé komunikaci a všudypřítomnému soukromému prostoru a umožňovat bezprostřední setkávání lidí. Zvyšuje se počet chodců a cyklistů, redukuje se automobilová doprava, hluk a znečištění. Město získává nový význam a smysl. Jakým způsobem se s touto změněnou situací vypořádala některá města si ukážeme na několika evropských příkladech.

Použitá literatura: Gehl, J., Gemzøe, L.: Nové městské prostory

Téma dřevostaveb je v poslední době stále frekventovanější a český zákazník tuto stavební technologii stále častěji vyhledává. Pokud si zvolí dřevo jako hlavní konstrukční materiál svého obydlí, nečiní tak většinou pouze z důvodů čistě pragmatických (např. rychlejší doba výstavby), ale hledí také na kvalitu obytného prostředí a zabývá se vztahem k životnímu prostředí (obnovitelnost materiálu, nízké tepelné ztráty apod.).

Zatímco v této oblasti se postupně daří překonávat předsudky záměrně vytvořené za desítky let minulého režimu, v procesu výběru a tvorby vlastního bydlení stále přetrvává konzumní a materialistický přístup. Pro nás architekty je tak často náročné zákazníkovi vysvětlit, že výběr bydlení by neměl probíhat v „supermarketu“ katalogových nabídek. V takovém supermarketu lze najít zpravidla řadu levných, instantních a na první pohled univerzálních řešení. Pokud jde o zboží denní spotřeby, je tato volba pochopitelná. Když však dojde na hledání nejvhodnějšího projektu pro nový rodinný dům, je tato volba již značně problematická. Dům v našem kulturním kontextu není věcí krátkodobé spotřeby, většinou se staví s vyhlídkou existence po mnoho desetiletí. Celou dobu svého trvání je pak součástí svého okolí, které buď pozitivně dotváří, nebo naopak poškozuje. Zvláště v našem vesnickém prostředí, kam dobře zapadá koncept dřevostaveb, jsou tyto negativní „supermarketové“ zásahy do okolního prostředí velmi znát.

Náš ateliér vznikl na venkově, a ač má silné vazby i k městskému prostoru, je právě toto vesnické prostředí pro řadu našich projektů určující. Klientům, kteří se rozhodují, zda zvolit nějakou katalogovou nabídku nebo si zaplatit individuální projekt, se vždy snažíme vysvětlit, že stojí zato postavit dům „šitý“ na míru. Je naší snahou vás, budoucí stavebníky, povzbudit ke spolupráci s architektem během celého procesu vzniku stavby, protože na tom, kde a jak budete bydlet, velmi záleží. Vaše obydlí a prostředí bude ovlivňovat vás a vaše nejbližší po velmi dlouhou dobu. Tento vztah vzájemné interakce je vždy obousměrný. Neplatí pouze to, že člověk ovlivňuje a přetváří své okolí, ale i to, že prostředí ovlivňuje a formuje své obyvatele. Proto je důležité, aby výsledkem spolupráce stavebníka a architekta bylo dílo promyšlené, symbiotické, nenásilně zasazené do okolí a nabízející svým obyvatelům kvalitní a pokojný domov. Tohoto výsledku není možné uspokojivě dosáhnout pouhým výběrem z předem připravených řešení. Vždyť první vztah k budoucímu domovu se rodí a utváří již nad prvními skicami při zrodu architektonické studie a roste s každým dalším krokem, kdy ve spolupráci architekta a klienta vzniká celkový obraz budoucího domu. Tímto procesem hledání optimální formy a funkčního uspořádání objektu je dobré si projít bez zbytečného spěchu. Bez něj zpravidla nevznikne po všech stránkách dobré dílo, se kterým byste byli po letech spokojeni vy i vaše okolí.

To jsou hodnoty, pro které se vyplatí investovat více financí (cca o 100 tis. Kč) do projektové přípravy rodinného domu. Kvalitní projektová dokumentace a následný autorský dozor vám navíc při provádění stavby mohou ušetřit mnoho starostí a nakonec i daleko větší finanční prostředky.

(článek byl napsán pro časopis Roubenky a jiné stavby ze dřeva, vydání IV/2011)

Zadržování tepla v zimě

Každá další přidaná vrstva na střeše zlepšuje tepelně izolační vlastnosti celé konstrukce. Především vzduchové dutiny uvnitř vegetace působí v zemině jako efektivní izolant, což s sebou přináší úsporu energie na vytápění.

Chladící efekt v létě

Prostup tepla skrze střechu z vnějšího prostředí do vnitřního může být zelenou střechou zredukován o více než 90 %. Tento chladící efekt je vyvoláván nejen odpařováním vody a stínícím efektem vegetace, ale také schopností odrážet sluneční záření, spotřebou energie na proces fotosyntézy a tepelnou akumulací vlastní zadržované vody.

Zpomalení odtoku srážek

V době klimatických extrémů nelze zapomenout na akumulační schopnost zelené střechy. Zelená střecha s 10 cm vrstvou zeminy uvolňuje pouze 30 % srážek, zbytek je zadržen a odpařen. Na plošně rozsáhlých objektech tak může dojít k významné redukci dimenzí kanalizačního systému. Zpomalení odvodu srážkové vody pak přináší další výhody při ochraně proti důsledkům přívalových dešťů.

Pohlcování hluku

V hlučných městských prostředích je oceňována schopnost absorbce hluku. Jako silná akustická bariéra zde vystupuje zejména samotná zemina, která například při tloušťce pouhých 12cm dokáže pohltit více než 40dB!

Stínění proti vysokofrekvenčnímu elektromagnetickému záření

O vlivu tohoto záření na zdraví člověka se vedou odborné diskuze. Pár let ještě potrvá, než vědci zaujmou jednotné stanovisko. Než se tak stane, je možno nechat si navrhnout zelenou střechu s tloušťkou substrátu min 16 cm a snížit tak (pravděpodobně škodlivé) záření v rozsahu 2 GHz (ve kterém pracuje většina mobilních telefonů) o 99 %.

Pozitivní vliv na životní prostředí a na člověka

Zelené střechy zachycují drobné prachové částice ze vzduchu, snižují přehřívání městských aglomerací vlivem extrémních teplot, jsou domovem pro drobné ale důležité prvky lokálních ekostystémů, pozitivně ovlivňují vnímání životního prostoru (přináší prvek přírody), snižují spotřebu energie na vytápění a další.

Dlouhá životnost střechy

Všechny střešní krytiny degenerují vlivem UV-záření a velkých teplotních změn během dne i roku. Tato nevýhoda je prakticky eliminována pokrytím substrátem a vegetací. Proto mají dobře navržené zelené střechy extrémně dlouhou životnost a v porovnání s klasickým typem střech nepotřebují téměr žádnou údržbu.

V následujícím příspěvku bychom se s Vámi na základě našich zkušeností rádi podělili o náš pohled na věc a odpověděli na otázky, které nám klienti často kladou.

Proč dáváme přednost dřevu?

Dřevo je přírodní, recyklovatelný a snadno obnovitelný stavební materiál. Jeho použití, vlastnosti, trvanlivost a kvalita jsou prověřeny stovkami let zkušeností našich předků. Z tohoto pohledu tedy nejde o žádnou novinku, ale návrat k něčemu, co má dlouhodobou tradici.

Dřevo dokáže regulovat relativní vlhkost v místnostech, což pomáhá vytvořit příjemné vnitřní klima a usnadňuje dýchání alergikům. Zdraví je právem považováno za jednu z nejdůležitějších podmínek k tomu, aby se člověk cítil spokojený. Právě dřevo a bydlení v domě na bázi dřeva dává ze zdravotního hlediska ty nejlepší předpoklady pro zdravý a tím pádem spokojený život.

Dřevo má výborné tepelně-izolační, vlhkostní a pevnostní parametry. To umožňuje navrhnout tenčí stěny při zachování tepelného komfortu i všech ostatních užitných vlastností. U středně velikého domu tak může v porovnání se zděným domem vzniknout jedna menší místnost navíc. V dnešní době se počítá každý metr čtvereční.

Při diskuzích s našimi klienty nás nezajímají pouze aktuální požadavky, ale i výhled do budoucna (děti, stáří). V dřevostavbách není problém měnit vnitřní dispozici, celková statická koncepce domu zůstává zpravidla nedotčena. Dům se může měnit spolu s požadavky na bydlení v různých životních fázích uživatele. S ohledem na předpokládanou desítky let trvající životnost stavby se vždy snažíme nalézt dlouhodobě optimální řešení.

Kde vidíme rizika?

Nesprávně navržená konstrukce, vystavená periodickému navlhání a vysychání, bude dříve nebo později napadena dřevokazným hmyzem a houbami. Právě těmto rizikovým aspektům – tedy — správnému navržení detailů ve fázi projektu a posléze správnému zabudování dřevěných prvků do konstrukce ve fázi autorského dozoru — věnujeme v našem ateliéru velkou pozornost.

Jaké jsou náklady na dřevostavbu oproti zděnému domu?

Cena je pro většinu klientů jedna ze zásadních otázek. Naše zkušenosti v tomto směru potvrzují závěry studie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, která ve stručnosti tvrdí následující:  Ať už porovnáváme poměr ceny a užitné plochy nebo obestavěného prostoru, dřevostavby drží se zděnými stavbami krok a u některých velikostních kategorií jsou dřevostavby dokonce levnější.
(tématu se věnuje obsáhlý článek „Porovnání pořizovacích cen dřevostaveb a zděných domů v ČR“)

Neexistuje universální řešení

Pod slovem dřevostavba se skrývá mnoho typů domů, které se liší svými vlastnostmi i způsobem výstavby. Tento příspěvek si neklade za cíl poskytnout detailní přehled. Každý měsíc se objevuje nové řešení, nový přístup, nová technologie. Držíme krok s dobou a kritickým pohledem analyzujeme nejnovější trendy. Klientům doporučujeme vždy prověřená řešení, kde není pochyb o správném fungování objektu jako celku.

Architektonickou studii rodinného domu si můžete prohlédnout v portfoliu našich prací.